Manuál na manuál: základní nastavení foťáku, část 1

Říkáte si, že už je načase pořádně poznat svůj foťák a pouštíte se do manuálního nastavení? Mám pro vás dvoudílnou sérii, ve které si objasníme všechny základy.

Popíšu vám, co všechno jsem se o manuálním režimu doposud naučila a projdeme si nejdůležitější části nastavení, díky kterým možná budete svůj foťák na "M" přepínat častěji.

Než se do toho pustíme, zmíním pár důležitých věcí:

• Dozvědět se něco o manuálním režimu před samotným focením vám neuškodí, na 100 % se na to ale nespoléhejte. Vždycky je nejlepší učit se praxí a všechno si vyzkoušet. Navíc každý foťák funguje trochu jinak a co může skvěle fungovat mně, nemusí fungovat vám. 
• Protože fotím na Canon EOS 6D Mark II, budu manuální režim v téhle dvoudílné sérii popisovat primárně na něm. Na ostatních foťácích Canon je ale manuální režim dost podobný a většinu informací využijete i u jiných značek. Některé věci se jen můžou lišit v názvu nebo je najdete v jiném oddílu, to se ale dá snadno dohledat.
• V článcích sice popisuju i některé objektivně dané zákonitosti, ale hlavně svoje vlastní zkušenosti. Platí tedy prakticky to, co popisuju v prvním bodě: všechno je potřeba vyzkoušet a najít si takové nastavení, které bude nejlepší pro vás a váš foťák. 

Než jsem si začala chystat osnovu článku, bláhově jsem si myslela, že vám tu popíšu hlavně clonu, čas a ISO. Trochu jsem ale zapomněla, že v manuálním režimu číhají i další políčka, která se hodí znát. 

Proto jsem článek rozdělila, aby vám z toho nešla hlava kolem. V téhle části si tím pádem probereme: 

1. Čas, clonu a ISO
2. Vyvážení bílé
3. Ostřící režimy a body
4. Režim řízení
5. Kvalitu obrazu

Přípraveni? Tak jdeme na to!

1. Čas, clona, ISO

Základní trio, bez kterého se neobejdete. Zatímco v automatických režimech foťák všechny (nebo jen některé) tyto hodnoty vybírá za vás, v manuálním nastavení si musíte poradit sami.

Má to své výhody i nevýhody. Když si čas, clonu a ISO nastavíte svépomocí, budete mít větší kontrolu nad tím, jak bude fotka vypadat. Když ale budete fotit někde, kde se rychle střídají světelné podmínky, hodnoty budete muset víc hlídat a častěji přenastavovat. Proto automatické a poloautomatické režimy neodsuzuju úplně. I při nich se ale hodí vědět, co čas, clona a ISO ovlivňují.

Čas: Určuje rychlost závěrky foťáku. Dobu, po kterou na čip pouštíme světlo. Rychlejší čas znamená tmavší fotku, ale na druhou stranu šanci zachytit předměty a lidi v pohybu. Čím je čas pomalejší, tím světlejší je fotka, ale příliš pomalé časy už neudržíte z ruky tak, aby fotka byla ostrá. Foťáku zkrátka bude vadit i váš vlastní pohyb při mačkání spouště. Pomalejší časy můžete využít, když fotíte ze stativu.

Clona: Určuje hloubku ostrosti = velikost prostoru, který bude na fotce ostrý. Zároveň určuje množství světla, které čočkou projde. Když budete fotit na nižší clonová čísla, fotka bude světlejší, ale zároveň bude mít nižší hloubku ostrosti. To se sice nemusí hodit vždycky, ale dá se toho využít v případech, kdy chcete docílit oblíbeného rozostřeného pozadí na fotkách.

ISO: Citlivost na světlo. Díky ISO můžete foťáku dodat více "světla" a vyvážit tak nastavení clony a času. S většími čísly ale přichází více šumu na fotkách. Ten můžete částečně potlačit v programech na úpravu fotek, ale pokud to při focení přeženete, můžete fotku rovnou přemístit do koše.

Postupně se naučíte čas, clonu a ISO skloubit tak, abyste docílili své vysněné fotky. 

Domácí úkol: Zkuste si vyfotit stejnou scénu v různých nastaveních, ať vidíte, co hodnoty s obrazem dělají. 

2. Vyvážení bílé

O vyvážení bílé jsem něco málo napsala v jednom z minulých článků. O co jde? Díky této funkci dokážete vyladit barvy na fotce tak, jak scénu samotnou v daný okamžik vnímáte vy sami svýma očima. Prakticky přizpůsobíte snímek aktuálním světelným podmínkám.

Lidské oko se na teplotu světla adaptuje samo, foťák to ale neumí, tak mu musíte trochu pomoct. Zabráníte tomu, že fotka bude zabarvená moc do modra nebo příliš do žluta. Vyvážení bílé jde docela dobře opravit i při úpravě fotek, ale pokud si jej nastavíte už ve foťáku, ušetříte si práci.

Tip: Doporučuju si vyvážení bílé nastavit manuálně zadáním přesné teploty určené v kelvinech (K), pokud vám to foťák umožní. Jestli ne, vyberte některý z přednastavených režimů, který je nejblíž realitě.

Tuhle fotku už znáte z minulých článků. Vlevo vidíte, že jsem na foťáku neměla dobře nastavené vyvážení bílé a paravan vzadu vypadá namodralý, i když je reálně úplně bílý. Vpravo vidíte, jak jde teplota fotky a bílá opravit při úpravě.

3. Ostřící režimy a body

Ostření je kapitola sama o sobě a dal by se o něm napsat samostatný článek. My si ale řekneme jen něco málo o ostřících režimech a bodech.

Ostřící režimy

U sebe si můžu vybrat jeden z těchto tří režimů:

Popravdě využívám jen první a poslední. Na "One shot" fotím skoro všechny produktovky. Je to ideální režim pro focení statických objektů. 

Ve volném čase ale fotím koncerty a tam už využívám režim "Al servo". Když jej zvolíte a namáčknutím spouště zaostříte, tento režim bude neustále přeostřovat na daný pohybující se objekt. Máte tak šanci zachytit i momenty, které by vám na "One shot" snadno mohly utéct.

Ostřící body

Když se v manuálním režimu přepnete do ostřících bodů, může se vám z toho trochu zatočit hlava. Ve skutečnosti to ale není až taková věda. Zkrátka si vyberte bod, na který chcete, aby foťák zaostřil. 

Hodně lidí má pro ostření defaultně nastavený středový bod. Můžete jej ale libovolně měnit, takže klidně zaostříte na levý horní. 

Krom ostření na jeden konkrétní bod existují i další režimy, které vám foťák umí nabídnout. Ty ale tolik nedoporučuju. Zpravidla je poznáte podle toho, že vám na obrazovce svítí více různě poblikávajících bodů. Při samotném ostření a zmáčknutí spouště foťák pak sám z těchto bodů vybere jeden, na který zaostří. Asi nemusím říkat, že se často utne a ostří někam, kam vůbec nechcete. Proto preferuju, když si bod můžu vybrat sama.

Tip: Vyzkoušejte si, na jaké ostřící body váš foťák funguje nejspolehlivěji a prozkoumejte i automatické režimy. Třeba zjistíte, že pro váš účel focení je některý ideální. 

4. Režim řízení

Než jsem se rozhodla napsat tenhle článek, vůbec jsem o pojmu "režim řízení" netušila. Tomuhle nastavení asi můžeme jednoduše říkat "snímací režim", jen si Canon v české verzi prostě vybral jiné slovní spojení. 

Nejde tu o nic složitého. Prakticky si vyberete, jestli po zmáčknutí spouště vyfotíte jednu fotku ("jednotlivé snímky"), nebo jestli toho foťák nacvaká víc za sebou ("kontinuální snímání"). 

Kontinuální snímání využijete spíš při zachycování okamžiků a pohybu, při produktovém focení vám bude stačit vyfotit jednu fotku. V této sekci si můžete nastavit i samospoušť.

5. Kvalita obrazu

Teď už to bude krátké a jednoduché! Pokud fotíte do JPG, nechala bych nastavenou nejvyšší kvalitu a moc do ní nezasahovala. Pokud chcete fotku upravovat, vyzkoušejte RAW. O tomto formátu už píšu v jiném článku na blogu, tak koukněte, pokud vás tahle tajemná zkratka zajímá víc. 

Pokračování příště!